Hrdoňov, německy  Heinrichsöd, je poprvé připomínán v Urbáři Rožmberském v roce 1379. Jméno Hrdoňov vzniklo z Hrdonova dvora. Osobní jméno Hrdoň vzniklo ze staročeského hrdoň=hrdý člověk. Německé jméno znamenalo Jindřichovu samotu. Obě jména naznačují, že zde původně byl dvůr nebo samota. Tedy jediný osedlý. V roce 1379 je v urbáři uveden „Hainreichsed vel Hrdonyow ad Frymburk“ který má již deset osedlých, tedy deset domů. Z toho plyne, že zde muselo být osídlení mnohem dříve. Protože Hrdoňov je blízko Hruštic, reálná je úvaha, že zde bylo osídlení již v druhé polovině 13. století. Po třicetileté válce se počet domů zvýšil na jedenáct a stejný počet domů byl i v roce 1757.

Z pravidelného náměstí uličního typu se rozbíhaly cesty ke všem třem osadám rychty. Uprostřed náměstí na svahu byla kaple s věžičkou a po obou stranách patrové kamenné šumavské trojboké statky, pouze tři statky byly čtvercové, tedy “mladšího vysazení.“

V roce 1930 postihl prakticky celou obec velký požár, který zničil všechny střechy, ale do zimy byly všechny domy „pod střechou.“ Dříví na krovy bezplatně poskytli Schwarzenberkové. Zřejmě nejstarší hruštický rod, uváděný již ve 14. století, byl rod Kullerů, který je později jmenován jako rod Kollerů.

Kovářov, německy Schmiedschlag, je poprvé připomínán v Urbáři Rožmberském v roce 1379. jako „villa Smydslag vel Kowarzow ad Frymburk.“ Německý název znamenalo „kovářovu paseku“. V roce 1379 je zde uváděno devět osedlých, z toho jeden kovář. Stejný počet domů je uváděn nepřetržitě až do roku 1757.

Ačkoliv měly Hruštice menší počet domů než Kovářov, patřil Kovářov vždy pod rychtu a později až do roku 1945 pod obec Hruštice. Bylo to dáno tím, že Hruštice odevzdávaly Rožmberkům a později Buquoyům větší dávky než Kovářov. Osm statkářů se živilo zemědělstvím a z plodin zde byl hojný len. V několika písemnostech je uváděno „kraj chudý, hojně se pěstuje a zpracovává len.“ Zbývající drobné chaloupky byly postaveny v druhé polovině 18. století a byla to obydlí lesních dělníků, co v létě plavili i vory.

Před první světovou válkou měl Kovářov 15 domů a 111 německých obyvatel. Nepravidelnou náves tvořilo sedm kamenných šumavských statků čtvercového typu s kapličkou uprostřed. Tyto domy měly čísla popisná devět až šestnáct, tedy jako Hruštice. Dalších pět malých domků mělo na konci druhé světové války pouze označení A až E, zbývající dva - zřejmě také domky - byly od roku 1913 zbořeny.

Zdroj: archiv Františka Schussera