Lhota

Osada Lhota, německy Stifft, bývala v blízkosti dnešního hraničního přechodu Přední Výtoň - Guglwald při cestě z Kapliček na Spáleniště. Poprvé je písemně připomínána v archivu vyšebrodského kláštera v roce 1520 jako Stifft. Stifft znamená církevní založení, kterého se v jižních Čechách užívalo ve smyslu českého jména Lhota. Byla založena tak, že klášter najal odborníka, kterému se říkalo lokátor, který řídil klučení lesa, likvidaci spálených porostů a přeměnu takto odlesněné plochy na pastviny a ornou půdu. Současně byl pověřen obstaráním osadníků a rozdělením půdy mezi ně. Noví osadníci byli nejméně osm, ale i dvacet let, osvobozeni od placení poplatků. Klášterní urbář z roku 1530 uvádí, že jsou zde dva osedlý, tedy dva statky. Zřejmě to byly statky, které mnohem později dostaly čísla popisná jedna a dva, neboť oba statky byly dvoulánové, což znamená, že měly více než třicet hektarů půdy. Dva statky jsou uváděny i v berní rule po třicetileté válce v roce 1654. Teprve v roce 1841 uvádí Sommer ve Lhotě 5 domů a 27 obyvatel. Domy číslo popisné tři a pět však mají velmi malou výměru kolem pěti hektarů a dům čp. 4 dokonce jen půl hektaru. Dům číslo tři však byl mlýn. V roce 1930 zde bylo šest stavení a 41 obyvatel. Dům čp. 6 neměl žádnou zemědělskou půdu. Mezi odsunutými z Lhoty v roce 1946 jsem napočítal 31 osob. Nebyl mezi nimi nikdo z největšího statku čp. 1, takže pravděpodobně utekli i s majetkem do Rakouska. Statkář z čp. 1 Franz Woisetschläger padl na frontě 29. října 1944 ve věku 29 let. Z druhého velkého statku čp. 2, bylo 4. září 1946, tedy po žních, odsunuto sedm členů rodiny včetně statkáře Franze Pachnera. Zajímavý je u Lhoty údaj, že dva muži byli vráceni těsně před odsunem z Kaplice zpět do Lhoty. Byli to „specialisté“ z lepenkárny Svatý Prokop, kteří nemohli být odsunuti, aby se nezastavila výroba. Franz Rosenauer i Ludwig Heis jsou na výplatnici závodu i na konci roku 1946 s bydlištěm Lhota čp. 3 a čp. 4. To znamená, že odtud chodili denně do práce a z práce. Zdá se, že ve mlýně, v čp. 3 byli na konci války „ národní hosté,“ uprchlíci před blížící se východní frontou, neboť z malého domu bylo odsunuto 17 lidí. Všech 6 domů ve Lhotě bylo zbořeno při vytváření hraničního pásma v padesátých letech 20. století. Po roce 1990 byla obnovena odsunutými Němci u zbořeného domu Lhota čp. 2 žulová kaplička s okénkem. Nad okénkem je kamenný nápis „Josef Panger“ a dole v ročení „1853“. V okénku je kresba statku Lhota čp. 3 s německým připomenutím, že statku se říkalo „ U Pangerů“ a statek měl více než třicet hektarů zemědělské půdy. Žulová kaplička bez křížku má výšku 210 cm.

 

 

Naši partneři: