OPAT OTTO IV.

 

Patnáctého srpna 1387 Jan z Rožmberka rovnal spor o desátky mezi opatem kláštera Vyšší Brod a farářem Přibíkem z Přídolí. Zde byl dvanáctý opat kláštera Vyšší Brod Otto IV. poprvé jmenován. Protože se v listinách objevuje tu jako Otto, tu zase jako Otyko nebo Otyk, spatřovali někteří klášterní historikové v jeho osobě dva opaty. Obě jména se však vyskytují v listinách střídavě, takže se zde jedná o jednoho opata, který stál v čele kláštera Vyšší Brod plných 28 let, od roku 1387 až do roku 1415 a byl zde prvním opatem prokazatelně českého původu.  Dvanáctý opat kláštera Vyšší Brod, Otto IV. zemřel 2. července 1415.

Druhého února 1389 pražský arcibiskup Jan z Jenštejna udělil dovolení, že vyšebrodští mniši smí dostat svěcení od každého katolického biskupa. Jako důvod uvádí, že „kvůli velké vzdálenosti a nebezpečné cestě není lehké podnikat cestu do Prahy“. Čtvrtého prosince 1398 dovolil papež Bonifác IX. opatovi Ottovi IV., na jeho žádost, že on a jeden spolubratr mohou jísti maso ve dny, které nejsou církevně postní.

Jindřich III. z Rožmberka, který po smrti otce Oldřicha I. převzal vládu domu Rožmberků, daroval opatovi Ottovi IV. biskupskou čepici, prsten a řetěz s křížem a osobně se zúčastnil slavnostního předání a převzetí pontifikálií, které následovalo v neděli na oktávě Nanebevzetí Páně v roce 1403. Třináctého prosince 1403 papež Bonifác IX. potvrdil opatství Vyšší Brod farnosti Rožmberk, Vyšší Brod, Dvořiště, Rožmitál, Rychnov, Hořice a Přídolí. Do těchto farností smí opatství Vyšší Brod jmenovat své mnichy jako faráře.

Kateřina Charvátová předpokládá, že „měl literární i odborné zájmy, jak o tom svědčí jeho jméno uvedené v některých vyšebrodských rukopisech“. Za opata Otto IV. bylo v klášteře Vyšší Brod příznivé literární prostředí, neboť zde v té době působil i převor Jan Staicz a dále Přibík, autor životopisu svatého Bernarda. V rukopisu VB 49 z doby opata Otto IV. je i zřejmé, že zde byla i klášterní škola. Za opata Otto IV. působili ve Vyšším Brodě písaři, z nichž některé známe i jménem. Doba opata Otto IV. je prvním obdobím v dějinách kláštera kdy můžeme s jistotou říci, že v klášteře Vyšší Brod působilo skriptorium. Domácí „výroba rukopisů“ ve skriptoriu však nebyla jediným zdrojem, z něhož klášter za opata Otto IV. čerpal své přírůstky. Část nových rukopisů nesporně pocházela i z jiných písařských dílen.

Válka za vlády Václava IV. vytvořila podmínky pro povstání poddaných, jichž se opat Otto IV. bál natolik, že si netroufal opustit klášter. Zároveň klesala klášterní kázeň, což se projevovalo i odchodem mnichů z konventu. Zachovaly se dva listy týkající se mnicha Petra, který opustil klášter Vyšší Brod. Dále jsou zde zmínky o hašteřivosti bratří, které vedly až k tomu, že opat Otto IV. byl vybízen, aby svou funkci opustil. Všeobecný odklon od přísného dodržování pravidel řehole svatého Benedikta ukazuje i dopis papeže Bonifáce IX. ze 4. prosince 1398, jímž dovoluje opatovi Otto IV. na jeho žádost, že on a jeden spolubratr mohou jíst maso ve dny, které nejsou církevně postní.

Na pravém vltavském břehu dnešních Loučovic, několik desítek metrů od kostela svatého Prokopa, který však patřil benediktinského převorství v Zátoni, vysvětil pražský světící biskup Petr z Krbava cisterciácký kostelík 31. října 1361. Dostal jméno svatého Theobalda a byl zřejmě dřevěný. Současně vysvětil i okolí kostelíka jako místo nového osídlení. Svatý Theobald byl patronem uhlířů, kteří pálili milíře na nedalekém Uhlířském vrchu. Již 16. listopadu 1361 byly uděleny tomuto novému kostelíku sv. Theobalda odpustky, vázané pouze na návštěvu. Patnáctého září 1377 přichází do kostela v Kapličkách farář z vyšebrodského kláštera. Sedmého března 1379 udělil kardinál Pilleus na prosbu obou rožmberských bratří více odpustků vyšebrodskému klášternímu kostelu, kapli sv. Marie Magdaleny, která stávala před klášterem, a klášternímu špitálu sv. Elišky, kde musel být také kostelík.

Další klášterní písemnost upřesňuje, že dar z roku 1385 se stal o svátku Jana Křtitele a mimoto téhož dne věnoval Jan z Rožmberka i peníze na opravu křížové chodby, ložnice a jídelny kláštera. Již před tím, 2. října 1381 papež Urban VI. Osvobodil všechny cisterciácké kláštery v Čechách z právní působnosti pražského arcibiskupství. Na této listině je mimo jiné i pečeť opata Petruse z Vyššího Brodu. Ale ještě 7. prosince 1384 propůjčil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna čtyřiceti denní odpustky všem těm, kteří navštíví a pomodlí se v klášterním kostele k obrazu Panny Marie, která se proslavila jako Vyšebrodská Madona. Nedobrovolně navštívil klášter ve Vyšším Brodě český král Václav IV., kterého v Berouně zajal Jindřich z Rožmberka a přes Vyšší Brod jej vezl do vězení na Wildberg, kde byl Václav vězněn od 5. července do 1. srpna 1394.

 

 

KLÁŠTERNÍ DVORY DO ROKU 1400

 

Klášter ve Vyšším Brodě vznikl v druhé polovině 13. století, v době, kdy specifická cisterciácká ekonomika v dnešní západní Evropě pomalu končila a způsobem hospodaření se přestávala lišit od hospodaření katolické církve. Proto překvapuje, že páteř ekonomiky kláštera Vyšší Brod tvořily poddanské dávky a příjmy z kostelů. Nadání kláštera nebylo výhodné, neboť největší nadání tvořil nekolonizovaný les, který tvořil část hraničního území mezi Čechami a Rakouskem. Panství v okolí kláštera se začalo postupně tvořit po roce 1275 tak, jak postupovala postupná kolonizace kraje. Ke vzniku klášterní domény v okolí Vyššího Brodu přispěli nejen Vítkovci, ale i samotný cisterciácký klášter Vyšší Brod.

Klášter Vyšší Brod rozšiřoval svou doménu plynule. Velký význam měl zisk hořického zboží, které se stalo samostatnou enklávou a spolu s Klášterním lesem druhým místem jeho kolonizace. Druhá polovina 14. století přinesla zásadní změnu struktury darů. Místo dosud převažující půdy začal klášter od mecenášů dostávat platy a jejich hodnota se rovnala příjmům z celých vsí. V době vlády Karla IV. a částečně i Václava IV., vytvořil klášter Vyšší Brod državu, která na českém území zahrnovala více než 70 vesnic, 12 hospodářských dvorů a dvě městečka - Vyšší Brod a Hořice.

Postupně vedle rentového velkostatku byly tvořeny i režijní statky a kolem roku 1400 měl klášter Vyšší Brod nejméně dvanáct dvorů ve vlastní režii. Většina z nich byla vytvořena „na zeleném drnu,“ tedy nově klášterem. Šest jich bylo soustředěno kolem Vyššího Brodu, tři patřily ke klášternímu panství Hořice a ostatní je možno označit jako rozptýlené. Jaký byl podíl práce laických bratří na klášterních dvorech, nevíme. Pokud ve 13. století laičtí bratři, kterým se říkalo konvrši, v klášteře pracovali, poměrně rychle klášter od této praxe ustoupil, protože v roce 1355 byl v klášteře Vyšší Brod již jen jediný konvrš.

Do jaké míry se v názvech dvorů odráží jejich původní určení, nejsem schopen pro nedostatek pramenů rozpoznat. Kateřina Charvátová například uvádí, že dvory curia vaccarum i curia caprarium se specializací na chov krav a koz sto let po svém vzniku toto určení nenaznačují. Své tvrzení opírá o detailní rozbor urbáře kláštera Vyšší Brod z roku 1373. Většina klášterních hospodářských dvorů měla smíšené hospodaření, které vycházelo z podhorského kraje. Zejména hospodářské dvory v okolí Vyššího Brodu měly dobytkářský ráz.

O množství chovaného hovězího dobytka, koní, prasat a ovcí vypovídají vizitace kláštera z let 1340 až 1370. V roce 1340 se uvádí na klášterních dvorech 60 volů, 40 krav, 14 koní a 400 ovcí. Nejlepší údaje poskytuje vizitace z roku 1373, která je rozepisuje podle sedmi klášterních dvorů. Zde se již velmi zřetelně ukazuje zvyšující se počet hovězího dobytka, který v součtu udává 60 volů, 20 býků, 65 krav, 14 jalovic a 25 telat. Naopak počet koní stagnuje a je zde uváděno 15 koní. Tyto údaje, které jsem čerpal z vizitací kláštera Vyšší Brod opatem z Wilheringu, jsou v souladu s údaji, které jsou uvedeny v urbáři kláštera Vyšší Brod z roku 1377, kde se například uvádí, že na klášterním dvoře Hrudkov bylo 14 volů, 4 býci, 6 krav, 4 jalovice a 4 telata. Nejmenší klášterní dvůr byl v roce 1377 na Větrné, kde byli jen 4 voli, 1 býk a 2 krávy. Klášterní dvory v druhé polovině 14. století nelze však chápat jako výhradně dobytkářské dvory, a to nejen pro pro nevysoké stavy chovaného dobytka, ale také s ohledem na skladbu stád, která odpovídala normální reprodukci v rámci „běžné“ zemědělské výroby. Dvory však nebyly jedinými hospodářskými provozy kláštera. V pramenech se často dozvídáme i o vinicích, rybaření, mlýnech a pivovaru.

 

 

 

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: