Pivo se ve středověku považovalo nejen za nápoj, ale i za relativně levnou a sytou potravu. Na samém začátku se pivo vařilo doma a primitivní domácí pivovar tvořila pánev nebo kotel. Právo várečné bylo jednou z hospodářských výsad každého měšťana. Její rentabilita byla zajišťována „mílovým právem“, které bránilo, aby v blízkosti vznikaly sladovny, pivovary a šenky, nepatřící měšťanům nebo vrchnosti. Měšťané v Rožmberku sladovali obilí a vařili pivo již od roku 1379 a v roce 1514 potvrdil Jan z Rožmberka toto právo znovu. Kdy vznikl panský pivovar v Rožmberku, přesně nevíme, bylo to však již také v závěru 14. století. Artikuly, vydané roku 1540 rychtářům a poddaným na rožmberských panstvích zdůrazňovaly, že poddaní mohou navařit „k svému truňku a pro čeleď piva, kolik kdo chce, nikdo však nesmí šenkovat či prodávat, leda, že by měl k tomu zvláštní výsadu povolení.“ Tato zásada platila v Čechách od krále Jiřího z Poděbrad a byla vyhlášena usnesením sněmu již v roce 1479. Měšťané do té doby nepotřebovali zvláštní písemný souhlas vrchnosti k provozování pivovarnictví. Pouze museli odvádět pravidelné dávky a poplatky. Za vaření piva to bylo povarné, za čepování počepné nebo šenkovné, z krčmy pokrčmé a za vystavování piva k prodeji i posudné. Platby z piva byly vítaným příspěvkem do panské rožmberské pokladny. Proto nikdo nebránil měšťanům, aby vystavovali pivo do jejich vesnic, naopak poddaným ve vsích ukládali, že musí brát pivo od nich a nesměli konzumovat pivo cizí.

Většinou se prodávala pinta piva (zhruba litr) za dva haléře a haléřů bylo do groše čtrnáct. Za dva haléře se prodával i chléb nebo 14 vajec v létě. Také víno bylo v té době přibližně stejně drahé jako pivo. Vařila se především piva „tmavá“ z ječmene a jeho spotřeba, jak již to v Čechách bývá, byla již tenkrát vysoká. V poznámkách Březan ke svému dílu „Život Viléma z Rožmberka“ píše: “Obrovská spotřeba piva v Čechách (odhadováno pro 16. století na 200 litrů ročně na osobu včetně dětí) byla důsledkem požívání piva jako jedné ze základních potravin, doslova tekutého chleba.“ Původní anarchie domácího vaření, kdy každý měšťan, který byl právovarečníkem, vařil pivo ve svém domě, a kolik chtěl, byla nahrazena pevným řádem, podle něhož mohli vařit, jen když na ně přišla řada. Po pořádku také čepovali pivo, které vyrobili. Již na počátku 16. století dochází v Rožmberku ke zřízení „pivovarského domu“, kde pro jednotlivé právovarečníky vařili pivo sládkové. V obou rožmberských pivovarech, v městském i panském, se vařilo tmavé, kterému se také říkalo „červené pivo.“ Bylo z ječmene, lehčí nahořklé chuti a tvrdilo se o něm, že čistí krev. Ječmen byl místní a chmel se nakupoval od vyšebrodského kláštera, který pěstoval chmel na Olivetské hoře a v údolí Hvězdné.

Když převzal vládu nad svým panstvím Vilém z Rožmberka, začal důsledně prosazovat panské pivo. V roce 1561 byl jmenován Michal Břeský z Ploskovic, aby dohlížel nad rožmberskými pivovary a v roce 1562 vypracoval Jakub Krčín z Jelčan pivovarnický řád, který měl zabránit panským úředníkům, aby těžili z nedůsledného dozoru vrchnosti. Od roku 1577 platil městský pivovar v Rožmberku paušální poplatek 60 kop míšenských grošů ročně. Stejnou částku platil i městský pivovar ve Vyšším Brodě a nově zřízený pivovar ve Frymburku. Jakub Krčín neustále zvyšoval povarné, až bylo třeba „za bílé várky každého roku vydávati 300 kop míšenských.“ Bílé várky, nebo také „bledé pivo“ bylo z pšenice a bylo to pivo pro lepší pány, „husté, ani příliš sladké, ani hořké.“

 

 

Zdroj: archiv Františka Schussera