Až do roku 1956 se promítalo v hotelu Panský dům, který se tehdy jmenoval Vzlet. Po požáru hotelu Vzlet v roce 1956 se kino provizorně přestěhovalo do bývalé německé tělocvičny Turnhale, která měla číslo popisné 106 a stála pod hotelem Vzlet a dnešním kinem vedle zbořených lázní. Kino mělo kapacitu 140 sedadel. Od roku 1957 se sice stavěl formou dobrovolných brigád „Dům kultury – první etapa nové kino,“ ale tak velká stavba byla nad síly brigádníků. Stavba se potýkala i s kritickým nedostatkem materiálu, ale nejhorší období nastalo, když bylo nutno odborné práce provést dodavatelsky. Po nekonečných potížích bylo nové kino uvedeno do zkušebního provozu v roce 1961. Dům číslo popisné 106 byl po otevření dnešního kina zbořen.

Zkušební provoz kina trval neuvěřitelných 5 let. Toto období let 1961 až 1966 lze dobře sledovat v kronice paní Blažkové a toto období dává i dnes reálnou představu o jeho provozu.  Plán na rok 1961 byl 450 představení a 35000 diváků. Z dnešního pohledu celkem úsměvné, ale tehdy nenaplnění návštěvnosti bylo hodnoceno jako neplnění plánu, což se zachránilo tím, že v návštěvě sovětských filmů byl Vyšší Brod druhý nejlepší v okrese. V tomto roce příjem vysílání Československé televize ve Vyšším Brodě prakticky neexistoval, a pokud ano, tak v kvalitě, že se na to nedalo dívat. Majitelé televizorů však měli dobrý příjem rakouské i západoněmecké televize, a tak kino ve Vyšším Brodě považovali komunisté za největšího šiřitele socialistické kultury. Odpovídala tomu i skladba promítaných filmů, kdy v roce 1962 bylo více než tři čtvrtiny filmů socialistické produkce. Tyto filmy moc nelákaly a tak se podstatně zvyšuje podíl veseloher a filmů pro děti. V tomto roce byl každý třetí film veselohra a každý týden i film pro děti. Dobrou návštěvnost měly v tomto roce i naše československé filmy, na které chodilo v průměru 92 diváků, a tak bylo kino při promítání československých filmů naplněno ze dvou třetin.

Divadelní představení v kině (1979)

U roku 1963 je uváděno, že skladba filmů je pestrá a filmy se promítají skoro současně s pražskými premiérami nebo velmi brzo po nich. Nově je zaváděn festival dětských a festival sovětských filmů, ale přesto je návštěvnost stále slabá a počet promítání v týdnu musel být omezen. Jako důvod je uváděno, že se stále promítá v provizorním kině, kde provoz, promítací aparatura i prostředí nevyhovuje nárokům diváka. Kino mělo v roce 1963 čtyři zaměstnance. V roce 1964 nebyl splněn plán návštěvnosti kina pro karanténu slintavky, kterou vyhlásil ve Vyšším Brodě Okresní národní výbor. Konečně, prvého května 1966 se slavnostně otevírá nové kino. Kino bylo samozřejmě ten den plné a začíná nová etapa.

Otevření nového moderního kina se v roce 1966 projevilo zejména v návštěvnosti. Přišlo více než 30 tisíc diváků a průměrně na každé představení přišlo 111 diváků. To je rekord, který nebyl nadále překonán. Nesmíme ale zapomenout, že v té době byla televize ještě v plenkách a kino bylo ve Vyšším Brodě každodenní kulturou. První širokoúhlý film Vinnetou ve Vyšším Brodě vidělo 970 návštěvníků a Poklad na Stříbrném jezeře 724 diváků. V roce 1967 se nad vchodem do kina objevil neonový nápis a při promítání širokoúhlých filmů se projevila nutnost dvou promítačů. Zápis v kronice Vyššího Brodu nemá v roce 1968 o kině žádnou zprávu. Všichni žili Pražským jarem, které skončilo okupací a blížící se normalizací. Dodatečné zápisy v obecní kronice z let 1969 až 1976 o provozu kina mlčí, stejně jako kronikářské zápisy z let 1977 až 1980.

Dům kultury otevřel od roku 1980 Klub filmového diváka. Členem tohoto klubu se mohl stát každý, kdo projevil zájem o filmové umění. V roce 1980 se přihlásilo za člena Klubu více než sto občanů a každý obdržel celoroční program s termíny promítání. Před promítáním filmu bylo vždy „lektorské slovo“ Čestmíra Mlíkovského. Za negativní vliv byla považována skutečnost, že ve Vyšším Brodě chybělo intimní příjemné prostředí a filmy byly promítány ve velkém sále kina. Cílem celého projektu bylo seznámit členy Klubu s vynikajícími díly světové filmové produkce. Práce Klubu pokračovala i v následujících letech a počet návštěvníků Klubu se ustálil na 60 až 80, což ukazovalo, že diváci na kvalitní náročné filmy jdou. Činnost filmového klubu byla ukončena na jaře 1988. Filmový klub ve Vyšším Brodě za 8 let své činnosti uvedl více než sto kvalitních filmů světové kinematografie.

Teprve od roku 1981 je kinu a jeho provozu v kronice Vyššího Brodu věnována taková pozornost, aby se dala seriózně zhodnotit. V roce 1981 vedoucí kina Václav Rotšédl stále zápasí o diváckou přízeň, ale výsledky neodpovídají úsilí. Jak uvádí kronikář, „počet představení i průměrná účast na představení je nejnižší od roku 1969 a byl ovlivněn malým počtem dětských představení.“

Vánoční školní besídka v kině (1998)

Pokles návštěvnosti kina v roce 1982 nezachránila ani nová vedoucí Věra Pánková. V kronice je uváděno, že kino ve Vyšším Brodě je nejhorší v počtu neodehraných filmů. Tedy těch, kdy do kina přišlo méně než deset diváků a tak se nepromítalo. Jako důvod je uváděn špatný výběr filmů a pohodlnost občanů. Od počátku sedmdesátých let však mělo značný vliv na návštěvnost kina především masové rozšíření televizního vysílání tzv. „do každé rodiny.“ V roce 1983 je mezi negativními vlivy uveden i důvod, že Vyšší Brod nebyl zařazen do pořadatelského seznamu přehlídek filmové tvorby, a tak nové filmy chodí do Vyššího Brodu s velkým zpožděním. V roce 1984 se podařilo zvýšit celkový počet návštěvníků tím, že byla obnovena dětská představení, kde byla průměrná návštěvnost 97 a u filmů pro dospělé jen 68 návštěvníků na představení. Největší návštěvnost byla o prázdninách, kdy v deštivém počasí chodí do kina i vodáci. Do náročné funkce vedoucího kina se brzy po paní Pánkové vrátil pan Rotšédl, kterého v roce 1985 vystřídal Antonín Šmitmayer, který již mnoho let dělal hlavního promítače. V tomto roce byl také zřízen Klub mladého diváka. Jeho člen musí za měsíc navštívit nejméně 2 filmová představení a za tuto „věrnost“ má slevu na další dětské filmy v měsíci. Zajímavý je i přehled návštěvnosti dle státu, kde byl film natočen. U sovětských filmů to bylo 45, u československých 62 a u kapitalistických 86 diváků na představení.

V období let 1986 až 1990 dochází k poklesu návštěvnosti ve všech kinech a ani Vyšší Brod nebyl výjimkou, a tak v roce 1988 se promítalo v týdnu pouze 2x pro dospělé a jednou pro děti. Vždy v listopadu býval uspořádán Dětský filmový festival a Filmový festival sovětských filmů. U obou festivalů měly patronát nad filmy jednotlivé závody a Svaz československo-sovětského přátelství, a ty na dětské filmy dávaly výhry do tomboly a u sovětských filmů kupovaly vstupenky, které dávaly zdarma svým zaměstnancům a členům.

Nicméně návštěvnost kina od 90. let neustále klesá. Později bylo nutno minimálně 8 platících diváků, aby se promítalo. Většinou se promítalo také již jednou týdně. Do vyšebrodského kina chodily filmy s velkým zpožděním oproti premiéře a díky velkému rozšíření dopravy a možností navštěvovat větší kina ve vzdálenějších městech, kde se filmy promítaly téměř ihned po premiéře, návštěvnost stále upadá. Poslední ranou bylo to, že většina nových filmů se již promítá digitálně a muselo by tedy dojít k nákladné renovaci kina a techniky. Z tohoto důvodu se v polovině roku 2013 přestává s promítáním.

Prostory kina byly také hojně využívány jako kulturní dům. Ovšem dnes jsou i k těmto účelů prostory kina využívány spíše sporadicky. 

František Fazekas, Loučovice-Historie.cz