Dobřín

Bývala to ves mezi Kapličkami a Spáleništěm. Kolem vedla prastará zemská stezka z Pasova do Vyššího Brodu. Zde končil „klášterní les“ a začínalo panství Vítkův Kámen, panství Rožmberků. Dobřín je poprvé připomínán na rozhraní 13. a 14. století kdy jej vlastnil Slavomír z Němčic a tvořil hranici mezi vznikajícím panstvím Vítkovců pod Vítkovým Hrádkem a „Klášterním lesem“ u zemské stezky z rakouského Helfenburku. August Sedláček uvádí, že „okolo roku 1520 byl Dobřín klášterní osadou u Kapliček.“ V klášterním urbáři z roku 1530 je již opravdu klášterním majetkem a je zde osm osedlých. Název osady vznikl ze jména Dobřinův dvůr, což naznačuje, že před Slavomírem z Němčic zde byl jakýsi Dobra. Rožmberský urbář z roku 1379 zde uvádí statek Dobring. Toto německé označení vzniklo z osobního českého jména Dobra přivlastňovací příponou -in, takže původně znamenalo Dobrův dvůr. V klášterním urbáři z roku 1530 je již Dobřín uváděn jako klášterní majetek, který patří pod rychtu Kapličky. V tu dobu zde bylo osm osedlých. Tedy osm statků a to bylo v té době velké osídlení se 150 hektary orné půdy. Před sto lety, na počátku 20. století na Dobříně bylo dvanáct zemědělských stavení a 80 obyvatel. Fotografie Dobřína ukazuje na výstavní vesničku s patrovými statky v půlkruhové návsi. Mimo velké zděné kaple zde byla i hospoda. Poslední údaj před odsunem Němců po II. světové válce uvádí jedenáct stavení a 64 obyvatel bez těch mužů, kteří byli na frontě. Za II. světové války dle dodávek měly statky čp. 4, 6 a 7 více než dvacet hektarů. V roce 1946 bylo z Dobřína odsunuto v pěti transportech od 9. června do 4. září celkem 44 obyvatel, šest obyvatel z domu čp. 1 uteklo do blízkého Rakouska před odsunem a obyvatelé domu čp. 6 opustili Dobřín v roce 1947. Dle knihy padlých zůstali z Dobřína dva občané na frontách prvé světové války a nejméně tři ve druhé světové válce. Chabé pokusy o znovuosídlení Dobřína definitivně ztroskotaly po vybudování „železné opony“ v jejímž rámci byly všechny domy zbořeny.

 

 

Naši partneři: