Když v říjnu 1938 projížděl v opancéřovaném mercedesu Adolf Hitler Vyšším Brodem, tu „vztyčil ukazovák a zamíří na věže kostela uprostřed rozsáhlého komplexu budov. Co je tady? To je klášter cisterciáků, mein Führer, odpoví služebně von Leeb. Führer pokývne a spíše od sebe odtuší: bylo by to hezké letní sídlo,“ popisuje událost Miroslav Hanzlíček. Události jdou dál. Opat Tacelin Jaksch byl koncem roku 1938 zatčen lineckým gestapem, které mu klade otázky: „Kde je ukryt klášterní poklad? Můžete potvrdit, že z kláštera nezmizel ani jediný cenný předmět? Proč jste vloni v květnu 1937 pozval na návštěvu kláštera presidenta Beneše? Proč jste si od něho vyžádal na památku presidentskou vlajku? Kde je ta vlajka?“ Po sedmi měsících je opat propuštěn a gestapo jej vyhošťuje do ženského kláštera Předklášteří u Tišňova na Moravě. Vyšebrodský klášter obsazuje státní tajná policie a německé správní úřady.

V klášteře bylo v té době jedenáct německých a devět českých cisterciáckých mnichů. Až na jednoho byli všichni vyhnáni z kláštera. Devatenáct bylo z části pozavíráno a zbylí se ukryli v zastrčených farách, u příbuzných a po samotách. Teprve po řadu měsíců později následuje nařízení nacistů o konfiskaci kláštera. Nařízení předznamenává dopis říšského vedoucího NSDAP Martina Bormana řediteli státní obrazové galerie doktoru Posemu: „Drahý doktore Pose! V příloze Vám zasílám obrazy oltáře z kláštera ve Vyšším Brodě u Krumlova. Klášter a celý jeho majetek bude v nejbližší budoucnosti konfiskován pro nepřátelské stanovisko všech jeho příslušníků k německému státu. Je na Vás, abyste rozhodl, zda obrazy mají zůstat v klášteře ve Vyšším Brodě nebo zda mají být dány do muzea v Linci, jakmile to bude dokončeno.“ Tento dopis čte 16. ledna 1947 před norimberským soudním tribunálem žalobce Martina Bormana.

Ve vyšebrodském cisterciáckém klášteře se podle pokynů „začíná pro Hitlera připravovat letní sídlo“. Po porážce Afrikakorpsu v severoafrických pouštích však Hitler od tohoto úmyslu upouští. Klid v klášteře však nenastal. Postupně sem směřují po nocích pancéřové vozy s doprovodem esesmanů. Přiváží vzácné obrazy, zlato a stříbro z kostelů, muzeí, galerií, trezorů bank i jednotlivých soukromých sbírek z okupované Evropy. Všechny tyto cennosti putují do třiceti trezorů, které byly rozestavěny v křížové chodbě kláštera. Každý z trezorů vážil tři tuny. V pravdě pohádkový poklad hlídá ve dne v noci dvanáct esesáků. Na hlídce má každý automatickou odjištěnou pistoli, parabelu a tři granáty. Na obou koncích této části křížové chodby za zazděnými okny a vchody do kapitulní síně a další místnosti jsou dva lehké kulomety. Dvanáct esesáků si zde žije královsky. Mají mimořádné příděly jídla, cigaret i prostitutek.

Jedinému mnichovi dovolili nacisté zůstat v klášteře. Jmenoval se Alois Marterschlager a pocházel z nedalekých Kapliček. Nacisté ho potřebovali. Ovládal sedm řečí, byl vědecky fundovaný a znal nejen každý kout v klášteře, ale i každou drobnost v něm. Vydal o svém pobytu svědectví, které však dosud je chráněno státním tajemstvím. Nacisté začali do Teologického sálu a galerie kláštera vozit portréty Vůdce, obrazy z bojišť wehrmachtu, sochy plodných Brumhild a busty nacistických prominentů. Tato snůška nacistického paumění měla být uměleckým vyjádřením německé velikosti.

Zdroj: archiv Františka Schussera