Studenec je pojmenován podle pramenu se „zázračnou vodou“. Původně zde stával starý buk s obrázkem Panny Marie jako poděkování nemocných, které uzdravilo koupání a pití zázračné vody. Název pochází podle německého jména nedalekého statku Horndlehzbrunn, který je také uváděn jako Herrnlesbrunn či Herrnleshof. Pověst vypráví, že dceři místního hospodského narostly na hlavě rohy, kterých se nemohla zbavit. Po několikerém umytí hlavy ve vodě zdejšího pramenu jí rohy odpadly. Také se zde říkalo „Naše milá paní studánka“, nebo také „Zelená Marie“, kdy při velkém suchu vyslyšela Maria modlitby občanů. Zapršelo, tráva a úroda se opět zazelenala a mnoho lidí po mytí, modlení a pití zázračné vody zde našlo opět své ztracené zdraví.

Za 31. vyšebrodského opata Johanna IV. Clavey, který byl opatem v letech 1669 až 1687, vznikl ostrý spor mezi vyšebrodským cisterciáckým klášterem a hrabětem Ferdinandem Buquoyem. Rožmberský farář a cisterciácký mnich vyšebrodského kláštera, Filip Halbritter, vyzval v roce 1670 věřící své farnosti, aby věnovali dary na postavení kaple, která byla vysvěcena 8. května 1678 „ke cti svaté Anny“ a od roku 1679 zde bylo povoleno konání mší. Ještě předtím, 8. března 1678, však hrabě Ferdinand Buquoy žádal, aby kapli na Studenci měl pod patronátem kaplan z hradu Rožmberk, který byl mnichem řádu servitů z Nových Hradů. Důvod byl jednoduchý. Velký příjem od poutníků. Spor vyvrcholil v roce 1683, kdy byla kaple rozšířena. Tu hraběcí duchovní Mayerhofer žádal cisterciáckého faráře, aby mu „obětní peníze“ od poutníků vydal, protože kaple je na majetku panském, takže podle právního výkladu patří hraběti.

Protože vyšebrodský mnich a farář Michael Wagner na toto napřistoupil, zabavil Buquoy obětní peníze a nechal přenésti na zámek Rožmberk veškeré vnitřní vybavení kaple na Studenci. V dalších několika letech v kapli na Studenci při poutích sloužili mše nejen servité z Nových Hradů, ale i kněží z řádu žebravých mnichů s tím, že hrabě Ferdinand Buquoy má právní moc nad kaplí, stojící na jeho majetku. K návratu kaple na Studenci pod správu vyšebrodského cisterciáckého kláštera došlo až v roce 1696 a v roce 1708 zde byla dokonce zřízena samostatná farnost.

Od 18. století je v topografiích uváděna jako kaple Panny Marie Bolestné nebo Kalvárie. K přejmenování kaple pravděpodobně došlo poté, co „později však místo počalo chátrat, ale na žádost zdejších občanů a s pomoci místní šlechty je kaple znovu zvelebena. Na opravu bylo od věřících vybráno 132 zlatých. Na opravu přispěla též hraběnka Margareta von Buquoy a starosta města Rožmberku František Jägerdorfer. Současně s kaplí byla postavena hospůdka pro pocestné.“ Patronem kaple se stal vyšebrodský 34. opat Stanislaus Preinfalk. Křížová cesta k poutnímu místu na Studenci začíná zastavením číslo dvě u Bílého mostu lesem po kamenném schodišti až ke kapli. Zastavení (asi 12 a 13) jsou opatřena vročením 1777a iniciály dárce „DP“ a „AT“. Rok 1777 je pravděpodobně i rok opravy Kalvárie.

Další zprávy jsou až z druhé poloviny 19. století. V roce 1869 nechal Georg Johann Buquoy kapli vyzdobit a vymalovat. Současně byla „obnovena malířská výzdoba jednotlivých zastavení“. Pozdně barokní cestu tvoří v současné době 12 žulových tesaných zastavení o výšce 170 až 190 cm. Pravděpodobně chybí zastavení číslo jedna. Spodní sokl stély mírně přesahuje do šíře. Horní část je hranolového tvaru, zakončená vypjatým segmentovým obloukem, který je ukončen nízkým hranolem. Do korpusu je vytesána hlubší nika orámovaná rovnoběžným negativním pásem. Plocha pod nikou nese u tří zastavení christogram IHS a u jedné mariogram. Boční stěny jsou hladké a uvnitř niky byly obrazy malované na plechu.

Třináctého června 1898 kaple i s hospůdkou vyhořela, „ale na přání farníků bylo ihned započato s opravou kaple a hostince a již 26. července 1899 byla kaple znovu vysvěcena jako kaple svaté Anny“. Právě z období před rokem 1898 a po roce 1900 jsou dvě unikátní fotografie, které ukazují stav před a po požáru. V roce 1902 jsou v přístřešku vedle kaple instalovány varhany a krásný barokní oltář, který se rovněž zachoval pouze na fotografii. Každoročně se zde konali poutě a tak zvané „Zlaté soboty“, při kterých se sloužila mše. K poutnímu kostelíku na Studenci o poutích chodilo až deset tisíc poutníků z jižních Čech, Horního Rakouska i Bavorska. Do roku 1947 byla majitelem hostince rodina Höpferů. V roce 1948 jsou v hostinci zřízeny kanceláře horského pastvinářského družstva a sklad obilí. Kaple je několikráte vykradena a vnitřní zařízení kaple bylo zdevastováno. Od roku 1970 zde Okresní stavební podnik buduje rekreační objekt. „Zázračný léčivý pramen však zůstal nedotčen a voda je stále čistá a zdravá“.

V roce 1992 kupuje objekt v aukci paní Vlasta Wittnerová a bývalý rekreační objekt mění zpět na penzion. 

Zdroj: archiv Františka Schussera